AirPort: Připojení k Wi-Fi síti s šifrováním WEP nebo WPA

Přečtěte si o připojení k šifrované Wi-Fi síti.

Než začnete

Základny Wi-Fi mohou používat dva běžné typy schémat zabezpečení Wi-Fi pomocí hesla (takzvané šifrování). Upřednostňovaná metoda se nazývá Wi-Fi Protected Access, což se v nástroji AirPort Utility označuje jako „WPA2 Personal“ nebo „WPA/WPA2 Personal“.

Druhá metoda, která je starší a mnohem méně bezpečná, se nazývá Wired Equivalent Privacy (WEP). Ta se v nástroji AirPort Utility označuje jako „WEP (Transitional Security Network)“. Metodu WEP používejte pouze tehdy, pokud je jediným typem zabezpečení, které vaše zařízení podporuje. Pamatujte také, že je v současnosti velmi málo bezpečná. Pokud musíte používat metodu WEP, snažte se ji nakonfigurovat na Wi-Fi síti v rámci samostatného, izolovaného síťového segmentu, ke kterému jsou připojená pouze zařízení, která vyžadují WEP. Potom pomocí síťového směrovače vytvořte přemostění izolované sítě WEP do hlavní sítě WPA.

Přihlaste se

Klikněte na ikonu AirPortu na řádku nabídek a zvolte požadovanou síť. Zobrazí se přihlašovací okno s informací, že „...požaduje heslo WPA“ (v případě sítě WPA) nebo že „...požaduje heslo WEP“ (v případě sítě WEP).

Zadejte heslo a klikněte na OK. Pokud heslo neznáte, kontaktujte správce sítě.

Bezdrátové sítě WEP vytvořené produkty jiné značky než Apple

Pokud se chcete připojit k šifrované síti vytvořené produkty jiné značky než Apple z počítače s kartou AirPort, musíte použít jeden ze dvou různých stylů zadání hesla (to, který je nutné použít, určuje správce sítě). Jsou to:

Heslo ASCII

Pokud vám bylo přiděleno heslo ve formátu ASCII, použijte před a za heslem dvojité anglické uvozovky ("). V těchto heslech se rozlišují malá a velká písmena – pro sítě se 40bitovým šifrováním mají nejméně pět znaků a pro sítě se 128bitovým šifrováním mají nejméně 13 znaků.

• Příklad 40bitového šifrování: „pw123“

• Příklad 128bitového šifrování: „password12345“

Hexadecimální heslo

Pokud vám bylo přiděleno heslo, které využívá pouze hexadecimální znaky (což jsou: abcdef0123456789), musíte před něj zadat znak dolaru ($). U sítí se 40bitovým šifrováním mají tato hesla nejméně 10 znaků a u sítí se 128bitovým šifrováním mají nejméně 26 znaků.

Poznámka: U hexadecimálních hesel se znak dolaru nazývá hexadecimální escape sekvence. Oznamuje softwaru, že znaky, které následují, by měly být považovány za hexadecimální číslo. Další možné hexadecimální escape sekvence jsou „0x“ a „0X“ (nula-x). Písmeno „x“ může být malé i velké.

Příklad 40bitového šifrování: $1234abcdef

Příklad 40bitového šifrování: 0x1234abcdef

Příklad 128bitového šifrování: $12345678901234567890abcdef

Příklad 128bitového šifrování: 0x12345678901234567890abcdef

Poznámka: Pokud si typem svého hesla nejste jistí, vyzkoušejte obě výše uvedené metody nebo se zeptejte správce sítě.

Další informace

Když jste přihlášeni, ikona AirPortu na řádku nabídek ukazuje přibližnou sílu signálu bezdrátové sítě. Pokud jsou tmavé všechny čtyři čárky, znamená to, že máte velmi dobrou propustnost. Pokud ikonu na řádku nabídek nevidíte, povolte ji v předvolbách AirPortu.

Terminologie: Odvozování 40bitového a 128bitového šifrování

Šifrované bezdrátové sítě používají 40bitové nebo 128bitové klíče. Klíč je vyjádřen v osmibitovém (ASCII) nebo čtyřbitovém (hexadecimálním) kódování.

Při hexadecimálním kódování jsou jednotlivé znaky v konečném šifrovacím klíči po převodu do binárního formátu čtyři bity dlouhé. 26 znaků 128bitového klíče představuje 104 bity. Toto 104bitové heslo se zkombinuje s 24bitovým náhodným číslem, které se nazývá inicializační vektor, a tak vytvoří 128bitový šifrovací klíč. Inicializační vektor je součástí každého odesílaného paketu s informacemi a je součástí algoritmu WEP a standardu 802.11b. V případě 40bitového šifrování má 10 hexadecimálních znaků 40 bitů, které jsou zkombinovány s inicializačním vektorem a vytvoří 64bitový šifrovací klíč. V takovém případě je označení 40bitové nesprávné, ve skutečnosti se jedná o 64bitový šifrovací klíč. Z toho důvodu se 40bitové šifrování někdy může označovat jako 64bitové.

Při ASCII kódování jsou jednotlivé znaky v konečném šifrovacím klíči 8bitové. 5 znaků je tudíž 40 bitů a 13 znaků je 104 bitů. Pro celkový počet 64 a 128 bitů je přidán stejný inicializační vektor.